ekonomické nízkoenergetické stavby

Zabránit úniku tepla!“ je známým heslem dneška.

Pod pojmem „větrání“ si většina obyvatel představí výměnu vzduchu pomocí otevřeného okna. To není ale jediná cesta, jak zajistit přísun čerstvého vzduchu z venkovního prostředí. Netěsnostmi oken, dveří a jinými spárami dochází také k přísunu vzduchu, přičemž tento způsob neřízené cirkulace vzduchu je spíše na obtíž, zejména v případech silného větru a s tím souvisejícího průvanu. O úsporách tepla při větrání nemůže být v tomto případě řeč.

Prvním krokem, jak zajistit vhodnou cirkulaci vzduchu je kvalitní odizolování obvodových konstrukcí domu – stěny, podlahy, střecha, okenní a jiné otvory. Avšak častým argumentem proti volbě nízkoenergetického domu je tvrzení, že stavba díky vzduchové izolaci nedýchá. Ventilátory odvádějí vydýchaný vzduch a zásobují místnosti novým, čerstvým, a tak je možné dosáhnout lepšího provětrání, než klasickými okny. Odtud je navíc jen krůček k rekuperaci, jednomu z možných prvků nízkoenergetických domů. Proces spočívá ve vedení teplého vnitřního vzduchu společně s chladným venkovním přes rekuperátor, kde si plyny přes plochu tělesa vyměňují teplotu – vnitřní vzduch ohřívá venkovní. Nejlepší rekuperátory dokážou ušetřit až 90 % tepla, jež bychom spotřebovali při standardním ohřevu studeného vzduchu topením. Současná norma však připouští použití rekuperátorů se 75% účinností. 

Řízené větrání

Instalací řízeného (nuceného) větrání získáme možnost částečně uspořit teplo při větrání a máme zajištěn hygienicky nutný přísun čerstvého vzduchu. O větrání se postará jeden nebo více ventilátorů. Tím nám odpadá také nutnost každé dvě hodiny otevírat okna dokořán a větrat krátkodobě místnost, což je asi nejvhodnější způsob jak zajistit v současných běžných novostavbách s těsnými okny a bez mechanického větrání čerstvý vzduch, aniž by docházelo ke ztrátě tepla naakumulovaného ve stavebních konstrukcích domu.
Nucené větrání se realizuje vícero způsoby (např. podtlakové, rovnotlaké, přetlakové), ale v případě rodinných domů se setkáme nejčastěji s těmito:

• nucený odtah vzduchu – skrze kuchyň, koupelnu a WC dochází k odsávání vzduchu a v obytných místnostech pak k nasávání čerstvého vzduchu regulovatelnými štěrbinami v obvodovém zdivu či v oknech. Systém je zapotřebí správně navrhnout, aby nedocházelo k diskomfortu v místech přívodu ledového venkovního vzduchu.
• nucené větrání s centrálním přívodem i odvodem vzduchu obvykle realizované jako rovnotlaké – tento již sofistikovanější systém má nesporné výhody v možnosti dokonalé filtrace vzduchu, regulace výkonu, využití rekuperace a možnosti instalace výměníků pro předehřev, chlazení či vlhčení vzduchu. 

Rekuperace tepla z odpadního vzduchu 

Rekuperace, neboli zpětné získávání tepla, velmi významně snižuje spotřebu tepla připadající na větrání, a která u současných domů může činit cca jednu třetinu spotřeby. U dobře zateplených domů je tento podíl ztrátou větráním logicky vyšší a u pasivních domů je již naprosto zásadní. K rekuperaci dochází ve výměníku vzduch/vzduch, kde odpadní odváděný vzduch předá své teplo přiváděnému čerstvému vzduchu. Současné jednotky kombinující větrání a rekuperaci dosahují teoretické účinnosti až 90%. Praktická účinnost je pak o něco nižší (obvykle 70-80%) a závisí na rozdílu teplot a vlhkosti vzduchu. Některá tepelná čerpadla kombinující také větrání umí předat teplo i do zásobníku teplé vody nebo např. zemní smyčky či vrtu, odkud jímají teplo. Jedná se také o rekuperaci, pouze je teplo využito jiným způsobem. 

Zemní registr

Toto zařízení je svojí konstrukcí poměrně jednoduché. Jedná se o přívodní potrubí (někdy i více paralelních větví) uložené v zemi v hloubce cca 2 metry, kterým se za jistých podmínek nasává přívodní vzduch do budovy. Ručně nebo automaticky ovládanou klapkou se toto „zařízení“ uvede do provozu. Využívá se poměrně konstantní teploty zeminy v letním období (10-14 °C), kdy je možné venkovní horký vzduch téměř zdarma ochladit (např. z + 32 °C na + 20 °C) a naopak vyrovnané teploty zeminy v zimním období (4-8 °C), pomocí které lze mrazivý vzduch předehřát (např. z – 15 °C na + 3°C). Ačkoliv se konstrukčně nejedná o zařízení složité, je velmi důležitý jeho pečlivý návrh i provedení. Je nutné použít vhodný materiál pro výrobu, při návrhu a provádění brát ohledy na hodnotu teplotní vodivosti místní zeminy, pronikání radonu z podloží do systému, odvod kondenzátu, ochranu proti hmyzu a zvířatům a možnost čištění a desinfekce (1-2x ročně). Je také nutné disponovat dostatečným prostorem na pozemku pro realizaci zařízení (20-25 m potrubí s minimálním, raději žádným, množstvím ohybů, případně tzv. cirkulační provedení zhruba poloviční délky).